.png)
Mají na nás vliv dva proudy.
Tím jedním je, kdo jsem a jak si skutečně přeji žít.
A ten druhý může být program, který to sabotuje.
Je potřeba pracovat s oběma.
Ten první oživit sebedotazováním.
Co by mi teď udělalo radost? Co si doopravdy přeji? Co teď potřebuji?
Udělat si v tom jasno, přestat o sobě pochybovat a už se neopouštět. Mít se takto rád/a.
A potom rozpoznat ten destruktivní sabotující mechanismus, který snižuje sebevědomí a víru v sebe.
Odhalit myšlenky a postoje, které jsou zdrojem smutku, rozčilení a vzdalují tě od radosti.
Je na tobě ten program objevit a vypnout. Vyžaduje to všímavost a systematickou práci.
Někdy je pravda na druhém konci, než si myslíš. Stačí změnit směr.
Za přesvědčením „jsem k ničemu“, může být „jsem obohacením pro tento svět“.
Za vírou „nikdo mě nemá rád“ je skryto „já jsem láska“.
Nebo pod „nezasloužím si to dobré“ je ve skutečnosti „dobré mnou protéká“.
Autentické já se skrývá za masku persony tak dlouho, až se může ztratit.
Ty máš ovládat svou mysl, pokud mysl ovládá tebe, tak je něco špatně.
Vidím ty vzorce a pomáhám je lidem opustit, protože jsem si jich sama dost našla a změnila.
Neváhej se na mě obrátit.
Ale nezapomeň na svou pravou podstatu a svůj božský původ.
Když tě tíží nějaký neřešitelný problém...
Obracej se na Boha ve svém srdci a vytvoř si s ním vztah.
Ptej se na řešení, proč se ti to stále děje a nech se vést.
Když změníš konstelaci a uvědomíš si, kde stojíš, tak se mohou dít pozitivní změny.
Jsme jako květina, která zapomněla, že je její život závislý na slunci.
Postav se do světla a lásky Zdroje. Nemusíš být na všechno stále sám/a.
Rozpoznáváš u sebe také vnitřního sabotéra a nevíš si s tím rady?
