Naše tvořivá mysl nás někdy drží takřka v hypnotickém stavu, kdy se nám před očima stále přehrává starý příběh.
Je to emocionální zátěž, uvězněná emoce smutku, která vytváří jakýsi filtr, skrz který se díváme.
Dokud toto není rozpoznáno a uvolněno, tak se téma stále promítá do našeho prožívání přítomnosti a
obarvuje okolnosti života, které jsou viděny přes tento filtr. Je to uvíznutí v minulosti a člověk není
schopen vidět situace reálně. Sní stále podobný sen.
Příběh se mění, ale pocity a emoce zůstávají totožné jako v momentě zaseknutí.
Aby se dalo z tohoto bludného přehrávání vystoupit, tak je zapotřebí to uvidět,
vynést na světlo a osvobodit svou ztracenou duši.
OTEVŘI SE
Svá trápení, starosti i traumata někdy nosíme v sobě, místo abychom je propustili.
Přitom je velmi léčivé o tom mluvit, někomu se svěřit, vypovídat se, sdílet to.
Lidé mi často říkají věci, které v sobě drželi celý život a nikomu to neřekli.
Stejně tak někdy potlačujeme své emoce a pocity. Je to energie, která se nemá brzdit,
odmítat nebo vytěsňovat, ale naopak projevit a přirozeně ventilovat.
Když se otevřou tato blokovaná témata, tak dochází k úlevě.
Problém se tak dostane na světlo a začne se zmenšovat.
Dokážeš uvolnit napětí v sobě nebo ho spíš potlačuješ?
Nedopusť, ať se v tobě hromadí nezpracovaný a tíživý obsah.
Nic se nemá zadržovat, ale dovolit tomu odejít.
Zároveň zůstávej v niterném kontaktu se Zdrojem, s tím, co nás přesahuje,
ve formě intimního rozhovoru promlouvej, naslouchej a uvolni se do života.
Nech se pak vést svou vnitřní moudrostí v podobě impulsů, synchronicit a vnitřního vedení.
Poznáš to podle srdce, s čím rezonuje a kam tě to přirozeně táhne.
Pokud si potřebuješ vyjasnit některé situace a nechceš na to být sám/a,
tak se na mě obrať a podíváme se na to společně.