PROČ NĚKTERÉ DUŠE NECHTĚJÍ ODEJÍT

Proč-některé-duše-nechtějí-odejít

PROČ NĚKTERÉ DUŠE NECHTĚJÍ PO SMRTI OPUSTIT FYZICKÝ PROSTOR

Asi znáte příběhy duchů, co se po smrti svého těla stále potulují prostorem. Často obývají nějaký dům nebo místo a nevědomky parazitují na životní energii živých lidí jako přivtělené duše.

Sama jsem měla období, kdy jsem si připadala jako mucholapka, když za mnou neustále přicházeli zbloudilí zemřelí, abych je odvedla. Tyto zkušenosti často vyvolávají v lidech strach, ale jsou to ti samí lidé, které potkáváme na ulici, jen se dostali po smrti do nesnází.

Zůstává ale otázka, proč se tomu tak děje. Největším důvodem je připoutanost k hmotné existenci a tudíž neinformovanost. Řada z nich vůbec nepochopili, že zemřeli. Smrt je v naší společnosti často tabuizovaná, vyvolává strach z konečnosti, a tak se o ní raději vůbec nemluví. Ztotožnění s tělem a ateismus přirozeně ústí ve víru, že po smrti není nic. Takže materialista, navíc bez jakéhokoliv pojetí Boha, odchází ze života nepřipraven a může být velmi zmaten.

Další příčinou neschopnosti pokračovat dál, bývá náhlá smrt třeba při nehodě. Ale stejně tak se těžko odchází čerstvě zamilovaným nebo rodičům od malých dětí. Připoutanost také spouští nedokončené projekty, majetek, nenaplněné touhy, závislé vztahy, neodpuštění, křivda, zloba a vůbec nevyřešené spory v rodině.

Velký problém může nastat, když pozůstalí příliš dlouho oplakávají, stále na zemřelého mluví a volají ho zpátky.

PŘISEDLÉ DUŠE

Takové duše pak zůstávají v meziprostoru v jemnohmotném těle. Jsou stále poblíž materiální reality, ale bez fyzického těla. Nemají tedy svůj zdroj energie a přisávají se k žijícím lidem. To jim ovšem způsobuje řadu potíží. Mezi ně patří úbytek životní síly, úzkosti, strachy, zlé sny, nespavost, negativní myšlenky, závratě, bolesti hlavy nebo za krkem. Někdy přicházejí sklony k závislostem nebo myšlenky na sebepoškozování a sebevraždu.

Tyto stavy člověk považuje za své vlastní a obvykle si to nespojí s tím, že důvodem může být přisedlá duše. Příznaky se mohou různě lišit.

JAK ŽÍT A JAK ZEMŘÍT

Je dobré uvědomit si, že v tomto těle nejsme navždy a připustit, ač se to zdá nyní třeba nepředstavitelné, že to jednoho dne skončí a připravovat se na smrt.

Už za života trénovat nelpění a pochopit, že jsem věčná duše a tento konkrétní fyzický život je jen dočasný. Obzvlášť v poslední etapě života se již pomalu odpoutávat od svých příbuzných, majetku, společenského postavení a rolí. Snažit se mít to se všemi uzavřené, odpouštět a omlouvat se za své činy, nic a nikoho doopravdy nevlastnit.

Vědomí existuje před vznikem fyzického těla i po jeho konci. Náš právě probíhající život je přípravou na ten další. Nové tělo, rodiče i místo zrození dostáváme podle své současné karmy. Proto je dobré přemýšlet nad svými činy a čistit si svou karmu ještě za života. Učit se lásce k lidem a soucitu.

Nelpět na těle, příběhu, národnosti nebo místě. K odpoutání se od proběhlého života nám brání falešné ego, což je identifikace s tělem, které považujeme za sebe sama.

Za sto let už tu nikdo z nás v této podobě nebude. Přijdou zase nová těla a svět se změní. Vše je v neustálé proměně. Proto jakékoliv lpění je proti přirozenému chodu věcí.

KAM PO SMRTI SMĚŘUJEME?

Na co myslíme v momentě smrti, tam bude směřovat naše další cesta.

Pokud nás ještě baví materiální hra, tak se můžeme nadále navracet do různých těl. Do lepších nebo horších zrozeních, podle své karmy. Napravovat své činy nebo si naopak užívat reakce za své činy dobré.

Avšak cílem lidského života je vymanit se z nekonečného koloběhu inkarnací a vrátit se domů. V případě této touhy obrací duše již svou pozornost k Bohu a odchází do duchovního světa.

Měj hezký den

Monika

Zaujal tě článek? Poděl se o něj s ostatními. Za jeho sdílení ti děkuji. ♡

Trápí tě podobné příznaky a máš pocit, že přivtělená duše je i tvé téma? Objednej se ke mně na Konzultaci.