Život si běží sám svým rytmem a každému z nás je něco naděleno a něco zase ne. V dětství jsme schopni brát vše, tak jak přichází a moc nad tím nepřemýšlíme. Jsme přirozeně tady a teď.

Problém nastává až ve chvíli, kdy začíná přebírat vládu mysl a do člověka se pomalu začíná vkrádat nespokojenost. Vypadá to jako celkem neškodný pocit, ale je začátkem odpojení se od Zdroje.

Okolo třiceti let, kdy přicházejí Kristova léta, ego sílí a tehdy přichází čas ho rozpoznat a utkat se s ním nebo alespoň kultivovat. Ale většinou se to nestane, a proto nejvíc životních karambolů si lidé způsobí právě ve věku okolo 30 a 40 let. Je to aktivní období hledání štěstí ve hmotném světě a doba největšího ztotožnění se s myslí a s vytvořenou rolí.

Člověk se ocitá na vrcholu svých sil, ale je hnaný touhou po lepším životě a je nejvíc pod vlivem programů.

Zatímco dosud jel celkem v pohodě na autopilota, tak nyní přebírá volant do svých rukou, zvyšuje rychlost, dělá přestupky a sbírá pokuty.

Často právě v tomto období napácháme nejvíc škod na svém životě. Vytváříme si falešný obraz o sobě a vnitřní pocit nespokojenosti a chtění nás žene k vyšším výsledkům. Potlačujeme hlas srdce a tak se vzdalujeme své vlastní podstatě. Honíme se za úspěchem jako v krysím závodě a přestává nám stačit to, co je.  

► Pokud se nacházíte v tomto věku, tak buďte velmi opatrní na svá rozhodnutí. Mnohdy totiž pramení právě z nespokojenosti. Člověk se začíná ohlížet, srovnávat anebo se strachovat o budoucnost. Někdy se stává urputným a tlačí na pilu, jindy zas riskuje nebo přeceňuje své síly. Uniká mu obyčejná radost z bytí a jeho naprogramované mechanismy nabývají na síle. Pomalu se vytrácí vděčnost a pokora.

Ale co s tím? Pustit potřebu si vše řídit, přestat stále něco řešit myslí, přestat chtít a nechtít, žít přítomností. Prostě se uvolnit, zklidnit a znovu s lehkostí plynout. Naučit se být vědomý, pozorovat převzaté role a vzorce a tím prohlédnout a rozpustit programy mysli. Uvolnit se ze starých zranění a postupně se tak navrátit ke své podstatě a nechat život jít svým přirozeným tempem. Nechtít si to řídit z egoistické mysli. Vlastně znovu žít tak podobně s radostí, jak jsme již dokázali žít v dětství a v mládí.

Proč je tak důležité být spokojený?

Vyšší princip vše stále vrací do rovnováhy. Kdekoliv se z této rovnováhy vychýlíme, tak přichází narovnání. Můžeme si připadat jako na houpačce, kdy úspěchy střídají propady a euforická radost stavy úzkosti. Když na něčem příliš lpíme, chceme nebo si to vynucujeme od vesmíru, tak může časem přijít naopak k nečekané ztrátě. A to je velká škoda, kazit si život nepřízní osudu. Jen nejde o osud, ale náš vlastní výtvor.  

Cokoliv si člověk příliš zbožští, tak je mu odebíráno.

Co je v nás názorově pokřiveno se musí srovnat.

Co je na piedestalu, padá dolů.

Na čem se lpí, to uhýbá nebo ubývá něco někde jinde.

Na čem máme vybudovanou svou image nebo postavené štěstí, tak právě o to můžeme přijít.

Jakákoliv připoutanost na věcech nebo lidech tohoto světa zákonitě přitahuje sílu,

která nás od této nerovnováhy přichází osvobodit, abychom se probudili z nevědomosti.

Spokojenost je harmonie a láska bez úsilí. A naopak déle trvající nespokojenost může být velice nebezpečná. Chtivost v nás probouzí nižší pudy a může kazit charakter. Začínáme být v odporu se životem místo v souladu.

 STÁHNI SI ZDARMA METODU NA UVOLNĚNÍ EMOCÍ A VZORCŮ CHOVÁNÍ

Všimla jsem si, že když je člověk sladěn s přítomností, tak je mu dobře, vše probíhá hladce a pociťuje štěstí a mír. Ocitá se ve správný čas na správném místě a je přirozeně propojený.

Pokud, ale z této harmonie vystoupí nějakým projevem ega (třeba strach, vztek, oddělenost, kolotoč negativních myšlenek), tak to brzy pocítí ve fyzické realitě. Je to proto, aby toto vychýlení z rovnováhy rozpoznal a mohl se znovu vrátit do svého středu a souladu s principem.

Když jsme nespokojení sami se sebou a s okolním světem,

tak se nám může začít hůř dařit a děláme špatná rozhodnutí.

Proč to tak je?

Naše vnější realita odráží naše vnitřní rozpoložení. Proto si jen přitahujeme další nepříjemné události.

Začínáme konat z pozice nedostatku a prázdnoty, kterou uvnitř cítíme. Hledáme vně to, co máme hledat uvnitř sebe. A protože to venku není, tak nám všechny okolnosti dávají najevo, ať se zastavíme, aby mohlo dojít k obratu. Hmotný svět je iluzorní projekce. Sice nádherná, ale není skutečná. Avšak díky jeho přitažlivosti jsme mohli zapomenout na to, co nás přesahuje a kým doopravdy jsme.

Proto někdy přichází jako vysvobození krize, kdy máme možnost vystoupit z bludného kruhu. Je to výzva ke změně, něco opustit nebo se něčeho pustit. V té intenzivní bolesti konečně hledáme cestu ven a posouváme se dál.

A tak naši nespokojenost nakonec uzdraví obrácení se ke Zdroji existence a vděčnost s tím, co je. Vzdání se hledání štěstí tam venku a uvědomění si, že jsme spíš herec než aktér. Pochopení, že jsme tady jen na návštěvě. Touha po nalezení pravdy a bdělá pozornost k sobě a přítomnosti.

Ať jsme v jakémkoliv věku, tak nespokojenost byl jen další program, který nás mohl ovládat. Můžeme ho hned odložit, rozhodnout se pro spokojenost a vnést si ji do každé oblasti svého bytí. 

Měj krásný a spokojený den

Monika

Pomohl ti článek? Pošli ho dál i ostatním. Za jeho šíření ti děkuji. ♡

Chceš probrat svůj životní příběh se mnou? Objednej se na Konzultaci.

Monika Micajová

Provázím na cestě k vnitřnímu klidu a vyjasnění životních situací, aby mohl život volně proudit s lehkostí a radostí.

Nabízím osobní konzultace s hlubším vhledem na problém. Věnuji se poradenství Feng Shui pro útulný domov. 

Inspiruji, motivuji, tvořím a sdílím vlastní zkušenosti.

Více o autorce →